Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata)


(Say, 1824 )
Charakteristika: Mandelinka je až 1,2 cm velká, známá hlavně jako škůdce brambor z čeledi mandelinkovitých (Coleoptera). Dospělé mandelinky mají oválné, vyklenuté a hladké tělo. Na žluto oranžovém těle má deset silných podélných černých pruhů. Hlava je oranžová s černými skvrnami, nohy jsou oranžové, na koncích černé.
Larvy jsou oranžové, na bocích s dvěma řadami černých teček, černou hlavou a silnými kusadly.
Kukla je žlutá.

Další jména: Colorado potato beetle, Kartoffelkäfer , pásavka zemiaková.

Stav: Je častým škůdcem na polních plodinách, hlavně bramborách. Musí se sbírat nebo ničit insekticidy (Decis, Karate, Regent, Vaztak atd.), aby nedošlo k přemnožení.
Mezi přirozené nepřátele mandelinek patří slunéčka sedmitečná, střevlíci, krajníci, drabčíci, ploštice klopuška červená (Ligus pratensis) či ptáci. Např. v USA je využívána ploštice Perillus bioculatus.

Výskyt: Původem z amerického Colorada. Byla zavlečena téměř do celého světa.

Prostředí: Na polích s lilkovitými rostlinami. Pozorovat je můžeme na bramborách od května do října ve dvou až třech ročních generacích.

Rozmnožování: Samička klade shluky 10–40 kusů jasně oranžových oválných vajíček na spodní stranu listů, zejména brambor. Samička může během života snést až 300–800 vajíček. Po 5–10 dnech se líhnou larvy. Vylíhlé larvy se živí natí, po čtyřech vývojových stádiích, to je asi po 15–20 dnech, se kuklí v zemi v hloubce do 40 cm. Ze země po 10–14 dnech vylézají dospělci, jako dospělí brouci přezimují taktéž zahrabaní v půdě.

Potrava: Larvy i dospělci jsou býložraví, živí se na natích lilkovitých rostlin, hlavně brambor (Solanum tuberosum). Ale mohou se živit na rajčatech, paprikách, lilku, baklažánu, tabáku, durmanu, blínu, rulíku či na mochyni.

Aktivita: Larvy se živí potravou ve dne i v noci, ale např. samičky snáší vajíčka pouze ve dne.

Zajímavosti: Původní živná rostlina tohoto brouka byla v Americe dříve než brambora lilkovitá rostlina „buffalo burr“.

Podobné druhy: Leptinotarsa juncta.


Text a foto: Renata Jindrová

Použitá literatura viz. Seznam použité literatury

 

 

 

 

 

(c) 2006-2011 | www.rendy.eu