Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus)
(Gray, 1874)
Charakteristika: Velký africký krokodýl z čeledi
krokodýlovitých (Crocodylidae). Může dosáhnout délky až 6 m
a váhy 730 kg. Nejčastěji ale dosahuje délky 4–5 m a váhy
225 kg. Největší jedinec měřil 6,5 m, byl chycený roku
1905 v Tanzanii. Populace krokodýlů v Aswa River
v severní Ugandě dosahuje délky pouze 2 m, je to dáno zdejším
dlouhým suchem. Dospělí krokodýli nilští jsou zbarveni hnědě, šedě
nebo olivově zeleně s černými skvrnami na světlejších bocích.
Břicho mají světlé, jednobarevné. Mají 64–68 zubů.
Týlní štítky jsou uspořádány v jednu řadu a to 4–6
štítků uprostřed oddělených. Šíjové štítky jsou tvořeny dvěma až
třemi spojenými řadami, v první řadě jsou obvykle dva velké a po
stranách dva malé štítky a v druhé dva nebo čtyři a ve třetí
řadě jsou dva štítky.
Dožíají se okolo 45 let, v zajetí déle.
Mláďata jsou zeleně nebo hnědě zbarvená s černými
příčnými pruhy a skvrnami na zádech a ocase .
Poddruhy: Podle místa výskytu krokodýli nilští jsou
někdy rozdělováni do několika poddruhů.
Crocodylus niloticus niloticus (Laurenti, 1768):
Severovýchodní, etiopský.
Crocodylus niloticus africanus (Laurenti, 1768):
Jihovýchodní.
Crocodylus niloticus chamses (Bory, 1824):
Západní.
Crocodylus niloticus cowiei (Smith, 1937):
Jižní.
Crocodylus niloticus madagascariensis
(Grandidier, 1872): Madagaskarský.
Crocodylus niloticus pauciscutatus
(Deraniyagala, 1948): Východní, keňský.
Crocodylus niloticus suchus (Geoffroy, 1807):
Severozápadní.
Další jména: Nile Crocodile, Garwe.
Stav: V CITES I a II, podle země výskytu. Ohrožený druh, díky lovu byl v minulosti málem vyhuben. Např. v Mauritánii roku 1930 byl zcela vyhuben. Dnes místně běžný druh, ale někde na pokraji vyhynutí (na Nilu) díky ztrátě přirozeného prostředí, znečištění a ilegálnímu lovu na maso a kůži. Počet krokodýlů ve volné přírodě se odhaduje na 250 000–500 000 jedinců.
Výskyt: Afrika (tropická a subtropická Afrika, od jihu Sahary na jih po Madagaskar).
Prostředí: Řeky, jezera, sladkovodní mokřiny a zaplavená mangrovová území. Byl spatřen i v moři 11 km od pobřeží východní Afriky. Noc tráví většinou ve vodě a den na březích. Při nepříznivých podmínkách si vyhrabují čenichem a nohama doupata.
Rozmnožování: Samice pohlavně dospívají v 10 letech při délce 2–2,6 m a samci v 12–15 letech při délce 2–3 m a váze 70–100 kg. Samice si vyhrabává poblíž vody v písku díru v zemi, okolo 60 cm hlubokou, do které snáší 25–60 (někdy až 80 vajec). Samice po celou dobu inkubace (80–90 dní), až do vylíhnutí mláďat hnízdo hlídá před predátory, jakými jsou např. varani nilští či hyeny. Mláďata pak opatrně odnáší v tlamě do mělké vody. Pokud se mládě nemůže dostat ze skořápky, samice opatrně pomačká vejce v tlamě. Ještě potom se samice i samec asi 2 měsíce o mláďata starají. V některých oblastech mohou mít dvě snůšky do roka.
Potrava: Druh Crocodylus niloticus loví ve vodě
i na souši. Jeho potravu tvoří ryby, ptáci, savci (zebry, pakoně,
buvoli, antilopy, hroši i lvi), jiní plazi i krokodýli a také
zdechliny. Často se potravou stanou i lidé, odhaduje se, že krokodýlí
nilští sežerou ročně asi 200 lidí. Najednou může krokodýl
spořádat až polovinu váhy svého těla. Ve skupině nejdříve žerou
dominantní zvířata.
Mláďata se živí hmyzem, rybami, žábami a hady.
Ještě donedávna bylo záhadou trávení krokodýlů,
kteří stráví i velkou kořist (buvoli, dobytek, ptáci, jiní
plazi-hadi a i lidi) s kůží i kostmi či rohy. Krokodýl
může najednou sežrat kus potravy, který může vážit až 23% tělesné
hmotnosti krokodýla. Krokodýl musí tak velkou potravu strávit rychle, jinak
by se mu v žaludku začala kazit.
Nyní zjistili, že si krokodýli při trávení pomáhají. Dokáží
uzavřít srdeční chlopeň, aby tepnou neprotekla krev, která ji vede do
plic. Krev ze srdce proteče zvláštní aortou ne do plic, ale přímo do cév
k žaludku. Žaludek je tedy hodně prokrvený, a čím více CO2
v krvi, tak dokáže vylučovat do žaludku rychleji a více žaludečních
kyselin, až 10 x rychleji, než jiná zvířata. Kyseliny urychlí
trávení kořisti i s kostmi. Tuto schopnost mají všichni krokodýlové,
aligátoři a kajmani. Mnoho let bylo známo, že mohou krokodýli krev poslat
mimo plíce, ale jakou to má funkci vědci nevěděli.
O objevení spojitosti srdeční chlopně a trávení se zasloužil
především biolog C. G. Farmer z Univerzity v Utahu (článek ve
vydání žurnálu Physiological a Biochemical Zoology 3,4/2008).
Aktivita: Denní i noční.
Zajímavosti: Mumifikovaní krokodýli a krokodýlí vejce byla objevená v egyptských hrobkách.
Chov v zajetí:
Terárium: Podle velikosti chovaného krokodýla, s polovinou vodní plochy a polovinou souše.
Teplota: Teplota vody by měla být 26–30°C a teplota souše 35 °C s lokálně vyhřívaným místem až na 40 °C.
Potrava: Dospělci krmíme potkany, kuřaty, rybami.
Mláďata krmíme cvrčky, šváby americkými, malými rybičkami,
myšími holátky. Mláďata krmíme 3 x týdně, maximálním množstvím
potravy, kterou sežerou.
Odchov:
První odchov v zajetí ČR se podařil Josefu Kreizlovi
v roce 1984, kdy se mu vylíhlo 9 mláďat. Krokodýly nilské
odchovala i ZOO Brno a Stanice přírodovědců DDM hl. m. Praha.
Na fotografiích Milana Kořínka (č.3. a 4. vlevo) můžete vidět krokodýly nilské ze ZOO Budapešť a ZOO Wroclav, kde také krokodýly nilské chovají. (Foto 3. ZOO Budapešť a foto 4. ZOO Wroclaw)
Text a foto č.1. a 2.: Renata Jindrová
Foto č. 3. a 4.: Milan KořínekPoužitá literatura viz. Seznam použité literatury