Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)
(Scopoli, 1772)
Charakteristika: Tento 1,5–2 cm (hlavohruď a
zadeček) velký pestře zbarvený pavouk z čeledi křižákovitých
(Araneidae), původem ze Středomoří, vlivem globálního oteplování
zdomácněl také v České republice. Na první pohled upoutá svým
nezaměnitelným zbarvením. Na zadečku má příčné nepravidelné tmavě
žluté, světle žluté a černé pruhy. Hlavohruď má porostlou hustým
lesklým stříbřitým chloupkováním. Nohy jsou také příčně pruhované,
světle žlutě a černě, a jsou porostlé řídkými dlouhými černými
chlupy. Spodní strana zadečku je hnědá se dvěma výraznými silnými
podélnými žlutými pruhy. Spodní strana hlavohrudi je též hnědá a
uprostřed je jeden silný podélný žlutý pruh. Většinou si všimneme pouze
samičky, která je barevnější a mnohem větší, samec je velký pouze
4–6 mm a často ho přehlédneme. Samečka se samičkou pohromadě
můžeme vidět pouze při páření.
Křižák pruhovaný pro usmrcení kořisti používá jed, avšak pro
člověka není nebezpečný, protože jed je slabý a navíc stěží může
při kousnutí proniknout kůží.
Velkou kolovou síť z paprsčitých vláken spřádá těsně nad
zemí, nejčastěji mezi bylinami. Síť nebývá kolmá k zemi, svírá se
zemí úhel asi 45°. Má 20–30 cm v průměru a vyznačuje se
svislým pruhem husté klikaté pavučiny tzv. stabilimentem. Podobný druh
stabilimenta má u nás pouze drobnější druh křižáka, křižák
vířivý. Stabilimentum je vysoce rafinované maskovací zařízení. Pavouk,
který se stále zdržuje na bílém terči mezi oběma díly pásky,
v případě rozrušení rychle rozkmitá síť, takže se kořisti
naskytne jen rozmazaný tmavě a světle pruhovaný obraz. V něm se obrys
pavouka naprosto ztrácí. Je-li však pavouk znepokojován dále, spustí se ze
středu pavučiny k zemi, kde chvíli nehybně setrvá, než se opět
vrátí na střed sítě.
Stav: Ještě před 50 lety byl ve střední Evropě vzácný, vyskytoval se jen v teplých oblastech Porýní a izolovaně v oblasti u Berlína. Roku 1991 byl ale objeven i u nás v v Milovicích u Nymburka. V posledních letech je ale v ČR velmi rychle expandujícím druhem a dnes je hlášeno mnoho stovek lokalit výskytu, vyskytuje se už téměř plošně.
Výskyt: Evropa, hlavně Středomoří, ale rychle se šíří na sever.
Prostředí: Nejčastěji se vyskytuje na slunných mokrých loukách s nízkou a řídkou vegetací nebo na zahradách.
Rozmnožování: V červenci probíhá páření, bez pářícího vlákna, tím se odlišuje od ostatních druhů rodu křižáků (Araneus). Samec se opatrně přibližuje k samici sedící ve středu sítě za stálých cukavých pohybů předních nohou signálním vláknem. Když má samice chuť se pářit, trochu oddálí tělo od sítě a dovolí samci vlézt do prostoru mezi síť a samici, a v poloze, kdy jeho spodní strana je naproti břišní straně partnerky, zavede makadlo do pohlavního otvoru samice. Po spojení nebo dokonce během něho ve většině případů samice samce uchopí, usmrtí a vysaje. Jen ve vzácných případech se mu podaří útěk, většinou za cenu ztráty nohy. Samice v srpnu až září přede 2–3 velké kulovité kokony. Před utvořením kokonů večer opustí svou síť a v noci začne tkát nejdříve řídkou pavučinu a potom masivní pavučinový váleček podobný zátce. Z pohlavního otvoru vypustí kapku tekutiny, do které naklade vajíčka, pak obalí vajíčka vrstvou hladkých bílých a hnědých načechraných vláken a nakonec vše pokryje vnějším obalem z pergamenovitého přediva a kokon, podobný makovici, připevní vlákny k vegetaci. V jednom kokonu je až 400 vajíček. Kokon poblíž sítě hlídá. V kokonu se prvním rokem líhnou nymfy, které zůstávají však po celou zimu uvnitř kokonu. Nymfy jsou před zimou chráněné vatovitým předivem, po přezimování se nymfy v kokonech vyvinou v malé křižáky. Koncem jara se mladí křižáci prokoušou pergamenovitým obalem a zdržují se pohromadě poblíž. Druhý den se svlékají a rozptylují do okolí. Vylézají na rostliny a vypouštějí vlákno, které se vznese do vzduchu a odnáší sebou i malého křižáka. Tímto způsobem se pavoukům daří osídlovat i vzdálená místa.
Potrava: Živí se různým hmyzem, ale hlavním zdrojem potravy jsou kobylky. Kořist chytá do své sítě, do které ji zaplete, dokáže ji bleskově omotat hedvábnými vlákny. Zamotanou kořist pak napustí trávicími šťávami a po nějakém čase jednoduše vysaje. Pokud se pavoukovi chytí do sítě příliš velká kořist, překouše vlákna sítě, aby velký hmyz vypadl.
Článek Argiope bruennichi uveřejněn v časopise Fauna č. 20/2007 a na www.ifauna.cz/…lan_show.php?…
Text a foto č.1–5: Renata Jindrová
Foto č.6: Jindra
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury