Křižák obecný (Araneus diadematus)
(Clerck, 1757)
Charakteristika: Délka těla samců je 5–13 mm,
samice jsou podstatně větší, 7–20 mm. Zbarvený může být od
světle po tmavě hnědou, šedohnědé či rezavé s bílými skvrnami ve
tvaru kříže na vrchní straně zadečku.
Pavučinu si křižák přede těsně nad zemí. Síť je dvourozměrná
kolová, složená z paprsčitých vláken (25–30 vláken
v rozestupu 12–15 stupňů) směřujících do středu. Přes
paprsky vedou lepkavé spirály. Pavučina mladých pavouků je hustší.
Pavouk síť denně obnovuje. Starou pavučinu před stavbou nové sežere.
Většinou číhá na kořist uprostřed sítě či v úkrytu
(s otvorem naspodu), který je spojen se sítí signálním vláknem.
Když pavouk chytí kořist, nejdříve ji omotá hedvábným vláknem, aby ji
upoutal, pak kořist kousnutím usmrtí a poté úplně zabalí do vláken,
protože ne vždy ihned kořist sežere.
Stav: Všude hojný. Není nijak chráněn, přesto má pozitivní ekonomický význam pro člověka, živí se hmyzem a tak reguluje jeho počet.
Prostředí: Na okrajích lesů, na loukách a zahradách. Dospělé pavouky lze vidět od června do října.
Rozmnožování: V srpnu dochází k páření. Samec nejdříve upřede speciální „signální“ vlákno k síti samice a cuká s ním pomocí svého těla. Samice má podle těchto specifických signálů poznat samce od kořisti. Samice snáší vajíčka do hedvábného kokonu, který maskuje kousky rostlin či ho zahrabává do padanky. Velikost zámotku je přímo úměrná velikosti samičky, ale ne počtu vajíček. Samička několik dní zůstává u kokonu a v případě potřeby ho opraví. Malí křižáčci se vyvinou za několik měsíců, na jaře z kokonu vylézají. Mladí pavouci uvolní ze snovací bradavky hedvábné vlákno, pomocí kterého se nechají unášet větrem.
Potrava: Hmyz.
Text a foto: Renata Jindrová
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury