(Kerr, 1792)
Charakteristika: Známý australský papoušek šedé
barvy se žlutou chocholkou na hlavě, žlutým čelem, temenem a oranžovými
ušními skvrnami. Samice má chocholku a lícní skvrny žlutošedé.
Mláďata jsou zbarvená podobně jako samice. Křídelní krovky jsou bílé.
Ocas a zobák je tmavě šedý, duhovka oka je tmavě hnědá. U korel
existují různě barevné mutace, jako bílá, lutino, skořicová,
perleťová atd.
Výskyt: Žije v australském vnitrozemí, chybí v pobřežních partiích. Zjištěna i v Tasmánii.
Prostředí: V době sucha cestují za vodou a
potravou. Delší tahy za potravou podnikají korely ze severních teritorií
Austrálie.
Žije v párech nebo skupinkách, odpočívají na stromech nebo
posedávají na zemi, kde žerou semena. Na vhodných místech s dostatkem
vody a potravy mohou hnízdit i několikrát po sobě.
Zajímavosti: První zprávy o korele z Evropy přivezl anglický biolog Gould. U nás se korela rozmnožovala už v minulém století.
Korela je u nás s andulkou vlnkovanou nejběžnějším chovaným papouškem. Lze ji doporučit i začátečníkům.
Voliéra (klec): Přes léto chováme korely ve venkovní voliéře. Do voliéry umístíme velkou mísu s vodou k pití a koupání. V zimě umístíme korely do vnitřní voliéry, můžeme je chovat po párech i v klecích, velkých 0,5×0,5×1,2 m.
Potrava: Krmíme směsí zrnin, jako je proso, slunečnice, lesknice či oves. Můžeme přidávat travní semena, lipnice, jílku, srhy či jitrocele. Dále krmíme klíčeným zrním a zeleným krmením, ptačincem či pampeliškami a ovocem a zeleninou, nejvhodnější jsou jablka, mrkev, špenátové a salátové listy. Vhodným doplňkem stravy jsou čerstvé větvičky, které ptáci rádi okusují, vhodné jsou větve ovocných stromů, vrby, topolu, jívy, břízy, jeřábu, smrku či borovice. V době, kdy korely krmí mláďata, podáváme vaječnou míchanici, kterou utvoříme smícháním nastrouhaných natvrdo uvařených vajec, nastrouhané mrkve a strouhankou. Směs musí být vlhka, ale zároveň sypká. Do míchanice můžeme přidat i vitamíny určené pro ptáky a drcené skořápky nebo do terária umístíme sépiovou kost.
Odchov: Korely hnízdí od dubna. Do venkovní voliéry
zavěsíme hnízdní budku 25×25×30–40 cm (výška). Vletový
otvor by měl mít průměr 8 cm. Když samice zasedne na hnízdo,
přestaneme ji krmit vaječnou míchanicí a naklíčeným zrním, protože
toto krmivo stimuluje činnost pohlavních orgánů a ptáci by se snažili
založit jiné hnízdo. Vaječnou míchanici začneme krmit až před
vylíhnutím mláďat. Samice snáší 4–8 vajíček. Na sezení se
podílejí oba partneři. V noci sedí samička, přes den sameček.
Mláďata se líhnou za 18 – 21 dní v intervalech jak byla
vajíčka snesena (2 dny).
V době, kdy je mláďatům měsíc, samice může znovu snášet
vejce, proto umístíme samici do voliéry další budku. O mláďata se
stará hlavně samec a to ještě tři týdny po vylétnutí.
Text a foto: Renata Jindrová
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury