Kajman černý (Melanosuchus niger)
(Spix, 1825)
Charakteristika: Kajman černý je největším
predátorem amazonské pánve, největším druhem kajmana a největším
z čeledi aligátorovitých (Alligatoridae) na světě.
Pojmenován je podle černého zbarvení. Celý je zbarven černě jen mladší
jedinci mají spodní čelist bílou až šedou s černými skvrnami.
Měří obvykle mezi 3,5–4,5 m, udávalo se, že mohou dosáhnout
délky až 6 m, dnes jsou maximálně dlouzí jedinci 4,6 m. Samec je
větší a mnohem mohutnější než samice. Kajman černý má velké hnědé
oči, má výborný zrak a sluch. Má 72–76 zubů.
Mladí jedinci jsou černí se žlutými příčnými pruhy, které věkem
mizí, hlavu mají šedivou s černými skvrnami.
Další jména: Black caiman, Caiman negro Caimán, Caïman noir, Lagarto negro.
Stav: V CITES I, na červeném seznamu IUCN. Ohrožený druh kvůli lovu (pro kůži) a ztrátě původního prostředí. Vyskytuje se už pouze ostrůvkovitě. Na mnoha místech byl už vyhuben a jejich stavy stále klesají. Jejich stavy klesly hlavně díky lovu pro jejich černou kůži, maso a tuk, ještě i dnes je ilegálně loven. Konkurenčním druhem pro kajmana černého kajman je také mnohem četnější kajman brýlový (Caiman crocodilus) se kterým se dělí o areál výskytu. Další hrozbou pro kajmany černé je odlesňování a vypalování půdy. Počet jedinců ve volné přírodě se odhaduje mezi 25 000–50 000. Ještě dnes není známo, kolik jedinců přesně žije ve volné přírodě, je to dáno díky malé informovanosti z určitých zemí a oblastí, kde se tento druh vyskytuje. Bylo by zapotřebí výskyt kajmanů monitorovat.
Výskyt: Severní část Jižní Ameriky, Amazonská pánev (jižní Kolumbie, Ekvádor, východní a severní Peru, západní a severovýchodní Brazílie, severní Bolívie, Guyana, Francouzská Guyana, Venezuela, Paraguay a okrajově Surinam). Místa výskytu kajmana černého se překrývají s výskytem dalších jihoamerických kajmanů.
Prostředí: Bažinaté pralesní řeky, mělká sladkovodní jezera, mokřiny, zaplavená pralesní území, spíše ve stojatých a klidných vodách. Většinou se ukrývají ve vodní rostlinné vegetaci nebo se sluní na písčitých březích.
Rozmnožování: Samice pohlavně dospívá při délce asi 2 m a samec při 2,8 m. Samice klade v říjnu-lednu (během období sucha) 30–60 vajec (okolo 5,3×8,6 cm velkých a o asi 14 g) do postaveného velkého hnízda (1,5 m v průměru a 80 cm vysoké) z tlející vegetace. Inkubace trvá 35–90 dní. Mláďatům pomáhá samice při líhnutí z vajec. Mláďata se líhnou na začátku období dešťů.
Potrava: Obvykle jsou jeho kořistí vodní savci, jako jsou
kapustňáci, vodní ptáci, ryby, obojživelníci a lesní zvířata jako jsou
tapíři, kapybary a aguti, které uchvátí z vody, když se jdou napít.
Může napadnout i člověka. Loví většinou v noci.
Mláďata se živí hmyzem a korýši.
Aktivita: Denní i noční.
Zajímavosti: Mezi přirozené nepřátele kajmana černého patří jaguár a anakonda velká.
Chov v zajetí:
Teplota: 25–35˚C.
Potrava: Malí savci, ryby, ptáci.
Odchov:
Informace vztahující se k reprodukci kajmanů černých jsou
vzácné. Nějaké informace o odchovu v zajetí v Bolívii
uvádí Pacheco (1990).
Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 10–13 let a pouze při
délce větší než 2 m. Dospělá samice snáší v období sucha
30–65 vajec, nejčastěji okolo 39. Vejce snáší do postaveného
velkého hnízda, které má asi 1,5 m v průměru. Inkubace trvá 42
– 90 dní a shoduje se se začátkem vlhkého období.
Text a foto: Renata Jindrová
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury