Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
( Linnaeus, 1758)
Charakteristika: Až 20 cm (na jihu Evropy až
25 cm) dlouhá velmi známá ještěrka z čeledi ještěrkovitých
(Lacertidae). Sameček je zbarvený zeleně a na zádech má široký
hnědý pruh. V době páření je zelená barva samců výraznější, po
páření bledne. Samička je celá hnědá nebo hnědo šedá. Barva těla
i kresba může být u jednotlivců velmi odlišná. Mláďata jsou
hnědo šedá s bílými skvrnami. Celé tělo je pokryté kýlnatými
šupinami. Hlava je velká a silná. Ještěrka je schopná autotomie
(odvržení) ocasu. Ulomený ocas ještěrkám doroste, regenerát je však
kratší, jinak zbarvený a je bez kostry. Ještěrka obecná je oviparní
druh.
Další jména: Zauneidechse.
Poddruhy: Lacerta agilis agilis (
Linnaeus, 1758)
L. a. argus (Laurenti, 1768)
L. a. boemica (Suchow, 1929)
L. a. bosnica (Schreiber, 1912)
L. a. brevicaudata (Peters, 1958)
L. a. chersonensis (Andrzejowski, 1832
L. a. exigua (Eichwald, 1831)
L. a. grusinica (Peters, 1960)
L. a. ioriensis (Peters & Muskhelischwili,
1968)
L. a. morpha erythronota: Pruh uprostřed těla
má zbarvený červenohnědě.
Stav: Její počty se snižují. Je ohroženým a chráněným druhem.
Výskyt: Evropa a Asie po západní Čínu.
Prostředí: Na slunných travnatých a suchých stráních. Vyskytují se až do 2500 m. n. m. Vylézají v dubnu. Ještěrky žijí samotářsky, na jednom místě, kde mají svoje útočiště, hlavně samci v období rozmnožování jsou silně teritoriální. Při narušení teritoria dochází mezi samci k soubojům. Ráno a odpoledne se vyhřívají na kamenech. Horké poledne a studené dny jsou ještěrky schovány v úkrytech.
Rozmnožování: Páření probíhá hned na jaře po probuzení ze zimního spánku. Samička klade v květnu až červnu 5–15 vajíček, které zahrabává do jamky. Za 62–75 dní se líhnou mláďata. Doba inkubace záleží na teplotě. Vylíhlá mláďata měří 5–6 cm a jsou ihned soběstačná. Mláďata dospívají v 1,5–2 letech.
Potrava: Živí se různým hmyzem, pavouky a někdy i jinými mláďaty ještěrek a vajíčky. Loví při slunném počasí, dokáže ulovit i hmyz v letu.
Nepřátelé: Ještěrkami se živí čápy, volavky, kuny, ježci, užovky a další. Před nepřáteli se snaží rychle měnit směr a tak uniknout. Dokáže i ztratit ocas, který se ještě hýbe, což jí také pomůže utéci.
Aktivita: Žijí denní aktivitou. Aktivní jsou od dubna do října, v říjnu zalézají pod kameny, kořeny stromů a do děr, kde přespávají.
Text: Renata Jindrová
Foto: Jindra
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury