Gaviál indický (Gavialis gangeticus)
Gaviály indické si 23.1 2008 dovezla pražská Zoo z Indie.
Skupinu 7 mladých gaviálů indických (Gavialis gangeticus) tvoří tři
samci a čtyři samice.
www.zoopraha.cz/…u_zvirat.php?…
Vlevo (Foto č. 1–2) můžete nahlédnout na fotografie Petra Velenského, kurátora plazů pražské Zoo. Gaviálové se zabydlují v novém pavilonu Čambal, který je pro veřejnost otevřen od 5.dubna.
(Gmelin, 1789)
Charakteristika: Jediný žijící plaz z čeledi
gaviálovitých (Gavialidae). Čeleď gaviálovitých byla četná
před 65 mil.lety, z této doby bylo nalezeno 12 druhů fosílii
skoro po celém světě (v Indii, Jižní Americe, Africe a Evropě).
Samci gaviálů indických dorůstají průměrně délky
3,8–4,7 m a váží okolo 1000 kg, mohou být ale až 6,7 m
dlouzí. Samice jsou obvykle dlouhé 3,5–4 m. Zbarveni jsou olivově
zeleně s tmavými skvrnami a pruhy na zádech a bocích. Mají dlouhý
úzký čenich se 106–110 ostrými zuby. Tento čenich jim umožňuje
rychle lapnout po kořisti (rybě) výpadem do strany. Samci mají na čenichu
cibulovitý výrůstek (zvaný „Ghara“), u kterého se dosud neví,
k čemu přesně slouží. Může sloužit jako hlasový rezonátor během
námluv. Tento výrůstek se vytváří samcům delším 3 m a starším
10 let. Na souši se nepohybují rychle, jako jiní krokodýli, pouze
klouzají na souši po břiše. Ve vodě jsou naopak nejhbitější a
nejrychlejší ze všech krokodýlů. Mají štíhlé tělo, mají silný
veslovitý ocas a malé nohy.
Na krku mají jeden pár malých týlových štítků, šíjové štítky
hned navazují na hřbetní štít (kresba vlevo).
Jejich oči jim umožňují i noční vidění. Oči pod vodou
chrání průsvitná blána, mžurka, která se zatahuje z předního do
zadního koutka oka (i u ostatních krokodýlů). Ušní štěrbiny se při
ponoření krokodýla do vody zavírají. Pod vodou se mezi sebou dorozumívají
různými zvuky.
Mláďata jsou zbarvená tmavě hnědě nebo bledě olivově
s tmavými příčnými pruhy na zádech a jsou okolo 36 cm dlouhá.
Dožívají se 40–60 let.
Další jména: Gavial, Gharial, Indian gharial, Gavial del Ganges, Sansar, Chimpta.
Stav: V CITES I a na červeném seznamu IUCN jako
kriticky ohrožený druh. Patří mezi nejvíce ohrožené živočichy na
planetě. Jejich počty se snižují díky lovu, obchodu s nimi,
zmenšením a fragmentací jejich přirozeného prostředí, rybolovem,
záplavami a znečištěním řeky průmyslovými odpadními vodami.
Samci jsou loveni pro jejich výrůstek na čenichu, který má sušený
být afrodisiakem.
V roce 1986 bylo do volné přírody vypuštěno asi
500 gaviálů, ale přežilo z nich jen pár jedinců. Gaviálové
nejsou zřejmě schopni přizpůsobit se změně biotopu při přechodu ze
zajetí do volné přírody.
Jejich počty po sčítání v letech 2005–2006 se ve volné
přírodě odhadují 1500 jedinců v Indii a 130 v Nepálu,
v dalších zemích,kde žili, jako v Pákistánu, Bangladéši či
Bhútánu, jsou na pokraji vyhynutí nebo již vyhynuli.
V prosinci 2007 se však hromadí úmrtí těchto vzácných
tvorů. Počet mrtvých gaviálů nalezených v centrální Indii
v oblasti Etawah v řece Chambal River vystoupil přes 90. Vědci se
nejdříve domnívali, že nejspíše jejich smrt způsobila přítomnost
těžkých kovů v jejich játrech. Kovy do sebe dostali zřejmě
konzumací ryb, nazývaných Kahawai, které se připlavali do oblasti výskytu
gaviálů. Tyto ryby žijí v oblasti několika továren. Všichni mrtví
jedinci byli starší 10 let, proto s potravou přijímali zřejmě
těžké kovy dlouho. K úmrtí gaviálů přispěl možná také náhlý
pokles teplot v tomto období. V únoru 2008 dospěli vědci
k tomu, že gaviálové zemřeli na selhání ledvin.
Výskyt: Indie (řeka Indus, Ganga, Brahmaputra a Mahanadi), Nepál (řeka Narayani) a západní Barma (řeka Irrawaddy). Dříve se tento druh vyskytoval od Pákistánu, přes Indický poloostrov do Barmy. Dnes je jejich výskyt omezen pouze na dvě místa, jinde byli již vyhubeni či skoro vyhubeni. Jedna populace žije v řece Indus a druhá v řece Ganga (Indie a jih Nepálu) a v řece Brahmaputra (Bangladéš a Assam).
Prostředí: Ve velkých čistých hlubokých mírně tekoucích a klidných řekách. Pouze ve sladké vodě. Většinu dne tráví ve vodě, vodu opouští málokdy, jejich tělo není přizpůsobeno chůzi po souši, z vody vylézají jen, aby se mohli slunit na březích a při hnízdění. Žijí ve skupinách, kterou tvoří dominantní dospělý samec, několik samic a nedospělí jedinci. Samci jsou v době páření teritoriální.
Rozmnožování: Pohlavní dospělosti dosahují samice
obvykle v deseti letech a při délce větší než 3 m, samci
dospívají asi v 15–18 letech při délce alespoň 3,5 m.
Páření probíhá od listopadu do ledna. Samice klade a zahrabává během
období sucha (březen až květen) do asi 50 cm hluboké díry
v písku u řeky (ne dále než 10 m) 25–45 vajec, někdy
až 90 vajec. V roce 1982 bylo nalezeno hnízdo
s 97 vejci, ze kterých se vylíhlo 69 mláďat. Množství vajec
souvisí s velikostí samice. Vejce váží 100–160 g. Hnízdo
hlídá pouze samice. Inkubace trvá 84–90 dnů. Hrozbou pro vejce jsou
divoká prasata, krysy, promyky či šakalové, kteří vejce požírají.
Narozená mláďata jsou velká okolo 36 cm a váží okolo
100 g. Pohlaví mláďat ovlivňuje teplota během inkubace vajec. Při
teplotě vyšší se líhnou samci a při nižší samice. Samice nepomáhá
mláďatům z hnízda a nepřenáší je do vody, protože nemá
k tomu vhodné čelisti. Než se ale mláďata osamostatní, chrání je
několik týdnů ve vodě před případným nebezpečím.
Potrava: Převážně ryby (tilapie), žáby ale
i malí savci, ptáci a zdechliny. Jejich dlouhé čelisti jsou
především uzpůsobené lovu ryb. Na kořist nehybně čekají a při
připlavání kořisti ji chytí rychlým výpadem hlavy do strany. Jejich
husté jehlicové zuby dokonale udrží i kluzké ryby. I když
gaviáli dorůstají velkých velikostí, nejsou schopni lovit velká zvířata,
jejich čelisti jsou křehké.
Mláďata se živí hmyzem, larvami, žábami a malými rybami.
Aktivita: Denní.
Chov v zajetí:
Terárium:
ZOO Praha chová gaviály v pavilonu Čambal na ploše 70 m2
a s maximální hloubkou vody 160 cm. Pro gaviály má připraven
i venkovní bazén.
Teplota: Teplota vzduchu 27–30°C, s lokálně vyhřátým místem až na 47°C .
Potrava: Převážně ryby.
Text, č. 3 (kresba) a foto č. 4–5: Renata Jindrová
Foto č. 1–2: Petr Velenský (ZOO Praha)
www.zoopraha.cz
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury