Gaviál indický (Gavialis gangeticus)


Gaviály indické si 23.1 2008 dovezla pražská Zoo z Indie. Skupinu 7 mladých gaviálů indických (Gavialis gangeticus) tvoří tři samci a čtyři samice.
www.zoopraha.cz/…u­_zvirat.php?…

Vlevo (Foto č. 1–2) můžete nahlédnout na fotografie Petra Velenského, kurátora plazů pražské Zoo. Gaviálové se zabydlují v novém pavilonu Čambal, který je pro veřejnost otevřen od 5.dubna.


(Gmelin, 1789)
Charakteristika: Jediný žijící plaz z čeledi gaviálovitých (Gavialidae). Čeleď gaviálovitých byla četná před 65 mil.lety, z této doby bylo nalezeno 12 druhů fosílii skoro po celém světě (v Indii, Jižní Americe, Africe a Evropě).
Samci gaviálů indických dorůstají průměrně délky 3,8–4,7 m a váží okolo 1000 kg, mohou být ale až 6,7 m dlouzí. Samice jsou obvykle dlouhé 3,5–4 m. Zbarveni jsou olivově zeleně s tmavými skvrnami a pruhy na zádech a bocích. Mají dlouhý úzký čenich se 106–110 ostrými zuby. Tento čenich jim umožňuje rychle lapnout po kořisti (rybě) výpadem do strany. Samci mají na čenichu cibulovitý výrůstek (zvaný „Ghara“), u kterého se dosud neví, k čemu přesně slouží. Může sloužit jako hlasový rezonátor během námluv. Tento výrůstek se vytváří samcům delším 3 m a starším 10 let. Na souši se nepohybují rychle, jako jiní krokodýli, pouze klouzají na souši po břiše. Ve vodě jsou naopak nejhbitější a nejrychlejší ze všech krokodýlů. Mají štíhlé tělo, mají silný veslovitý ocas a malé nohy.
Na krku mají jeden pár malých týlových štítků, šíjové štítky hned navazují na hřbetní štít (kresba vlevo).
Jejich oči jim umožňují i noční vidění. Oči pod vodou chrání průsvitná blána, mžurka, která se zatahuje z předního do zadního koutka oka (i u ostatních krokodýlů). Ušní štěrbiny se při ponoření krokodýla do vody zavírají. Pod vodou se mezi sebou dorozumívají různými zvuky.
Mláďata jsou zbarvená tmavě hnědě nebo bledě olivově s tmavými příčnými pruhy na zádech a jsou okolo 36 cm dlouhá.
Dožívají se 40–60 let.

Další jména: Gavial, Gharial, Indian gharial, Gavial del Ganges, Sansar, Chimpta.

Stav: V CITES I a na červeném seznamu IUCN jako kriticky ohrožený druh. Patří mezi nejvíce ohrožené živočichy na planetě. Jejich počty se snižují díky lovu, obchodu s nimi, zmenšením a fragmentací jejich přirozeného prostředí, rybolovem, záplavami a znečištěním řeky průmyslovými odpadními vodami.
Samci jsou loveni pro jejich výrůstek na čenichu, který má sušený být afrodisiakem.
V roce 1986 bylo do volné přírody vypuštěno asi 500 gaviálů, ale přežilo z nich jen pár jedinců. Gaviálové nejsou zřejmě schopni přizpůsobit se změně biotopu při přechodu ze zajetí do volné přírody.
Jejich počty po sčítání v letech 2005–2006 se ve volné přírodě odhadují 1500 jedinců v Indii a 130 v Nepálu, v dalších zemích,kde žili, jako v Pákistánu, Bangladéši či Bhútánu, jsou na pokraji vyhynutí nebo již vyhynuli.
V prosinci 2007 se však hromadí úmrtí těchto vzácných tvorů. Počet mrtvých gaviálů nalezených v centrální Indii v oblasti Etawah v řece Chambal River vystoupil přes 90. Vědci se nejdříve domnívali, že nejspíše jejich smrt způsobila přítomnost těžkých kovů v jejich játrech. Kovy do sebe dostali zřejmě konzumací ryb, nazývaných Kahawai, které se připlavali do oblasti výskytu gaviálů. Tyto ryby žijí v oblasti několika továren. Všichni mrtví jedinci byli starší 10 let, proto s potravou přijímali zřejmě těžké kovy dlouho. K úmrtí gaviálů přispěl možná také náhlý pokles teplot v tomto období. V únoru 2008 dospěli vědci k tomu, že gaviálové zemřeli na selhání ledvin.

Výskyt: Indie (řeka Indus, Ganga, Brahmaputra a Mahanadi), Nepál (řeka Narayani) a západní Barma (řeka Irrawaddy). Dříve se tento druh vyskytoval od Pákistánu, přes Indický poloostrov do Barmy. Dnes je jejich výskyt omezen pouze na dvě místa, jinde byli již vyhubeni či skoro vyhubeni. Jedna populace žije v řece Indus a druhá v řece Ganga (Indie a jih Nepálu) a v řece Brahmaputra (Bangladéš a Assam).

Prostředí: Ve velkých čistých hlubokých mírně tekoucích a klidných řekách. Pouze ve sladké vodě. Většinu dne tráví ve vodě, vodu opouští málokdy, jejich tělo není přizpůsobeno chůzi po souši, z vody vylézají jen, aby se mohli slunit na březích a při hnízdění. Žijí ve skupinách, kterou tvoří dominantní dospělý samec, několik samic a nedospělí jedinci. Samci jsou v době páření teritoriální.

Rozmnožování: Pohlavní dospělosti dosahují samice obvykle v deseti letech a při délce větší než 3 m, samci dospívají asi v 15–18 letech při délce alespoň 3,5 m. Páření probíhá od listopadu do ledna. Samice klade a zahrabává během období sucha (březen až květen) do asi 50 cm hluboké díry v písku u řeky (ne dále než 10 m) 25–45 vajec, někdy až 90 vajec. V roce 1982 bylo nalezeno hnízdo s 97 vejci, ze kterých se vylíhlo 69 mláďat. Množství vajec souvisí s velikostí samice. Vejce váží 100–160 g. Hnízdo hlídá pouze samice. Inkubace trvá 84–90 dnů. Hrozbou pro vejce jsou divoká prasata, krysy, promyky či šakalové, kteří vejce požírají.
Narozená mláďata jsou velká okolo 36 cm a váží okolo 100 g. Pohlaví mláďat ovlivňuje teplota během inkubace vajec. Při teplotě vyšší se líhnou samci a při nižší samice. Samice nepomáhá mláďatům z hnízda a nepřenáší je do vody, protože nemá k tomu vhodné čelisti. Než se ale mláďata osamostatní, chrání je několik týdnů ve vodě před případným nebezpečím.

Potrava: Převážně ryby (tilapie), žáby ale i malí savci, ptáci a zdechliny. Jejich dlouhé čelisti jsou především uzpůsobené lovu ryb. Na kořist nehybně čekají a při připlavání kořisti ji chytí rychlým výpadem hlavy do strany. Jejich husté jehlicové zuby dokonale udrží i kluzké ryby. I když gaviáli dorůstají velkých velikostí, nejsou schopni lovit velká zvířata, jejich čelisti jsou křehké.
Mláďata se živí hmyzem, larvami, žábami a malými rybami.

Aktivita: Denní.


Chov v zajetí:


Terárium:
ZOO Praha chová gaviály v pavilonu Čambal na ploše 70 m2 a s maximální hloubkou vody 160 cm. Pro gaviály má připraven i venkovní bazén.

Teplota: Teplota vzduchu 27–30°C, s lokálně vyhřátým místem až na 47°C .

Potrava: Převážně ryby.


Text, č. 3 (kresba) a foto č. 4–5: Renata Jindrová

Foto č. 1–2: Petr Velenský (ZOO Praha)
www.zoopraha.cz


Použitá literatura viz. Seznam použité literatury

 

 

 

 

 

(c) 2006-2011 | www.rendy.eu