Aligátor severoamerický (Alligator mississippiensis)
Vlevo fotografie z volné přírody Ondřeje Prosického (foto č. 1–4) vyfocené na Floridě.
(Daudin, 1801)
Další jména: American alligator, Mississippi
alligator, Pike-headed alligator, „gator“
Charakteristika: Délka 2,8–5 m (výjimečně až
6 m.). Hřbet je olivově hnědý až černý se žlutými příčnými
pruhy, které věkem mizí. Má mohutnou zakulacenou tlamu a široký oválný
čenich. Samci jsou mnohem větší než samice. Mláďata jsou černá,
s nepravidelnými žlutými příčnými pruhy, ale jak dospívají,
žluté skvrny se zcela zakrývají černým pigmentem. Oči mají třetí
víčko, které umožňuje vidění pod vodou. Zuby ve spodní čelisti při
zavřené tlamě zapadají dovnitř vedle zubů horní čelisti, a proto nejsou
při zavřené tlamě vidět. Nohy jsou krátké, přesto je ale aligátor
schopný běhu. Na zadních nohách má čtyři a na předních pět prstů.
Svalnatý ocas pomáhá při plavání. Barva očí je šedavá.
Aligátoři mezi sebou komunikují zvukem (řvou), hlavně během námluv.
Aligátoři se ve volné přírodě se mohou dožít 35–50 let, ale
v zajetí až 65–80 let.
Stav: Obnovená ochrana druhu. Od šedesátých let minulého století kdy, je aligátor severoamerický chráněným druhem a byl zakázán jeho lov pro průmyslové využití, jeho stavy stále rostou. Dnešní stav divoké populace se odhaduje přes 1,000,000 kusů. Na Floridě, kde jich žije velký počet, nejsou moc vítáni, kvůli útokům na člověka, přesto jsou zde na druhou stranu turistickou atrakcí.
Výskyt: Jihovýchod USA. V USA podél atlantského pobřeží od Virginie a Severní Karolíny, a jižní Floridy do východního Texasu blízko Rio Grande. Extenzivní výskyt v Mississippi v jižním Arkansasu a Oklahomě.
Prostředí: Sladká i brakická voda, někdy i ve
slané vodě na pobřeží, ale zde se zdržují jen krátkou dobu, kvůli
nedostatku ústních žláz na vylučování soli. Jsou často v jezerech,
tůních, mokřinách a řekách. Preferují stojatou vodu a menší hloubku,
aby mohli držet snadněji nos nad vodou. Občas se usídlí i v blízkosti
lidí v zahradním bazénu či v okrasném jezírku.
Aligátoři žijí v uvolněných společenských skupinách, umí se
tolerovat či ignorovat, pokud musí žít blízko sebe v obdobích sucha.
Při vysychání vod, hloubí tzv. aligátoří jámy, v nichž nachází
v období sucha útočiště i řada dalších vodních živočichů.
Aligátoři mláďata zůstávají na místě inkubace a žijí ve skupinách,
což slouží i jako ochrana před dravci.
Rozmnožování: Pohlavní dospělosti dosahují aligátoři mezi 6–10 roky (samci dříve než samice). V období od dubna do května začíná páření (většinou v noci), samec láká samici hlasitým bučením, zároveň prohýbá tělo a nápadně vystrkuje hlavu a ocas z vody. Jak řve, vibruje tělem a od jeho zad se šíří malé vlnky. K páření dochází ve vodě. Samci mají ve svém teritoriu více samic, se kterými se páří. Samice v červnu staví hnízdo, často pod stromy a částečně ve vodě, naklade do něj vejce (obvykle 20–45 vajec, výjimečně až 60). Samice starší snášejí více vajec než samice mladší. Vejce naklade do hnízda z rostlinných zbytků, kde je pak po celou dobu 65 (9–10 týdnů) denní inkubace (při teplotě 30 C se líhnou samci a při 34 C se líhnou samice) hlídá. Když se líhnou mláďata, dlouhá 15–25 cm, začnou se ozývat, matka hnízdo rozhrne a uvolní jim cestu. Agresivní samice během prvních měsíců, někdy i let mláďata brání. 80% mláďat však padne za oběť ptákům, mývalům, rysům, vydrám, hadům či větším aligátorům. Mláďata rostou velmi rychle hlavně během prvních čtyř let života.
Zimování: Zimní měsíce tráví v podzemních doupatech, ale pokud mají nozdry nad vodou, mohou přežít i v případě, že zamrznou v ledu.
Potrava: Mláďata loví bezobratlé, žáby a ryby.
Dospělí loví i želvy, hady vodní ptáky a savce. Na lov se vydávají
hlavně v noci. Velkou kořist stáhnou pod vodu, kde ji utopí a pak ji
trhají na kusy, které po kusech hltají. Držení kořisti v tlamě pod
vodou jim umožňuje tzv. klapka mezi hlasivkami.
Jsou známy případy napadení a zabití člověka, ale na rozdíl od
krokodýlů jsou mnohem méně častá.
Zajímavosti: Vědci v březnu 2008 vydali studium, ve kterém zjistili, že aligátoři američtí (Alligator mississippiensis) mohou použít svalstvo k tomu, aby pohybovalo jejich plícemi. Svalstvo dokáže posunout plíce vpřed, dozadu i do strany, aby se aligátoři mohli potopit pod vodu a dělat ve vodě různé manévry, potápět se, vynořit či převalovat se na boky. Plíce jsou posunovány bránicí, pánevními, žeberními a dalšími svalstvy. Pokud se posunou plíce směrem k ocasu, potopí se, a pokud se posunou plíce blíže k hlavě, pomůže to krokodýlům vynořit se z vody (kývavý pohyb dopředu a dozadu). Takové vynoření krokodýla bez pohybu těla (aktivního plavání) nezpůsobí na hladině čeřiny, které by prozradily krokodýlovu přítomnost a vyplašily jeho kořist. Tuto schopnost posunu plící mají všichni krokodýlové, některé druhy žab, mloků a někteří další vodní živočichové.
Chov v zajetí:
Chov: Aligátoři severoameričtí patří k méně útočným druhům krokodýlů, jsou spíše klidnější.
U nás chová aligátory severoamerické např. ZOO Ústí nad Labem (Foto č.5.)
Text: Renata Jindrová
Foto č. 1–4: Ondřej Prosický, www.naturephoto.czFoto č. 5: Michal Mudra (ZOO Ústí nad Labem)
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury