Agapornis růžohrdlý (Agapornis roseiciollis)
(Vieillot, 1818)
Charakteristika: Tělo je celé zelené, čelo červené,
to přechází v růžové hrdlo, přední část tváří a horní partie
prsou. Zobák je okrový, kostřec modrý, nohy šedé a duhovka oka je tmavě
hnědá. Samice je stejně zbarvená jako samec.
Stav: Na určitých místech početný.
Výskyt: Jihozápadní Afrika.
Prostředí: Suché oblasti, ale v blízkosti vody. Vyskytují se od nížin až do nadmořských výšek 1600 m.n.m. Jsou to společenští papoušci, kteří žijí hejnech, hlavně v období dozrávání semen čítají hejna až stovky ptáků.
Rozmnožování: Hnízdí koloniálně. Hnízda si dělají ve skalních štěrbinách, dutinách stromů, v kulovitých hnízdech snovačů i v lidských sídlech.
Potrava: Obilniny.
Zajímavosti: V Evropě byl poprvé odchován roku 1869 v berlínském Akváriu.
Chov v zajetí:
Dnes je agapornis růžohrdlý běžně chovaným papouškem.
Voliéra (klec) : K chovu stačí klec o rozměrech 80×50×60 cm. Je to společenský pták, takže je můžeme chovat i po více párech společně ve voliéře.
Potrava: Směs pro menší druhy papoušků (proso, lesknice, slunečnice, loupaný oves), ovoce (jablka, hroznové víno, angrešt, rybíz, třešně, jahody), zelenina (mrkev.salát), různorodé zelené krmivo a ostatní plody (nezralá kukuřice, jeřabiny, šípky, ptačinec, jitrocel, pampelišky) a větvičky. Přidáváme piškoty, suché či máčené. Pokud ptáci krmí mláďata podáváme jim vaječnou míchanici, příprava viz. Jako u andulky vlnkované.
Odchov: Před hnízděním umístíme do voliéry budky. Budky stačí jednoduché.
Text a foto: Renata Jindrová
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury