Slizák mazlavý (Leucogomphidius glutinosus)
Charakteristika: Klobouk má 5–12 cm v průměru, je vyklenutý, později uprostřed vmáčklý, je šedohnědý s fialovým nádechem, později vybledající do nažloutlé hnědě, ve stáří posetý černými skvrnami, celý potažený tlustou vrstvou bezbarvého slizu. Sliz je snadno slučitelný s pokožkou. Oschlý je lesklý a hladký. Lupeny jsou tlusté, pružné, na třeň dlouze sbíhavé, v mládí bělavé, záhy od dozrávajících výtrusů načernalé. Třeň je 5–10 cm vysoký a 1,5–2 cm tlustý, je válcovitý, , dolů zůžený, běkavý, naspodu citrónově žlutý. Třeň je taktéž jako klobouk pokrytý silnou vrstvou slizu, která sahá až těsně pod lupeny, kde je úzký, průhledný, prstenčitý val jako zbytek závoje, spojujícího u mladých plodnic okraj klobouku se třeněm. Dužnina je bílá, později našedlá, často s růžovým nádechem, na řezu neměnná, ve spodní části třeně citrónově žlutá. Dužnina je masitá, bez pachu, sladké chuti.
Prostředí: roste hlavně ve smrkových mlazinách, méně častá pod borovicemi. Najdeme ji od července do listopadu. Je to hojný druh, který je rozšířený v celém pásmu severní polokoule.
Rozmnožování: Výtrusný prach je černý. Výtrusy jsou šedohnědé nebo žlutohnědé, válcovitě vřetenovité a hladké.
Jedlé / jedovaté: Je to dobrá jedlá houba (zejména mladé plodnice), která se však málo sbírá díky odpuzující slizkosti. Při sběru odstraníme sliz z klobouku i třeně. Chuťově je podobná klouzkům. K přípravě pokrmů používáme především klobouk, který je vhodný do směsi hub. Chuť dužniny je mírně nakyslá, v pokrmech příjemná a chutná. Nejvhodnější je pro naložení do octového nálevu.
Zajímavosti: Dužnina této houby dává s některými chemickými roztoky charakteristické barevné reakce, čpavkem se zbarvuje fialovočerveně, louhem šedorůžově.
Text a foto: Renata Jindrová
Použitá literatura viz. Seznam použité literatury